Karel Abraham:
Spolumajitel Masarykova okruhu

Jak byste představil sám sebe?

To jste mě dostala, sám sebe asi neumím představit…

Cítíte se více jako podnikatel, investor, organizátor, fanoušek, otec nebo patriot?

Pokud je řeč přímo o Automotodromu Brno, všechny tyto role jsem spoustu let zastával. Byl jsem tu jako pořadatel, měli jsme tým mistrovství světa, závodí můj syn… A takto se to velmi prolíná.

Co bylo nejsložitějším momentem, než jste došel tam, kde jste teď?

Takových momentů bylo hodně, ale na to bychom potřebovali další článek (smích). Začínal jsem podnikat v devadesátých letech, docela mě to bavilo, i když to bylo také občas náročné. Okruh byl ale něco jiného, ten mě v podstatě vtáhl. Od začátku jsme si řekli, že tu udržíme Grand Prix a budeme se všichni hodně snažit, aby z toho region něco měl. Samozřejmě, díky tomu, že závodil i můj syn, jsem k tomu měl daleko blíž. Postupně se aktivity kolem okruhu staly hlavní podnikatelskou činností, proto jsme začali do okruhu značně investovat, postavili jsme moderní polygon, hotel a máme připraveny další projekty, které bychom rádi v krátké době realizovali. Chceme z Masarykova okruhu udělat špičkové motoristické centrum, které bude odpovídat dnešní nejvyšší kvalitě. Když sem přijede motorista na motorce či v autě, tak ať se tady vyžije.

Jak jste se vlastně k Automotodromu dostal?

Byla to náhoda. Dostal jsem nabídku už někdy v roce 2001, ale přiznám se, že mě to tehdy nijak nelákalo. V roce 2003 ale začal závodit můj syn, a když se dostal do mistrovství světa v roce 2005, dozvěděl jsem se tam na druhém závodě, že Grand Prix na Masarykově okruhu končí a že se zde mistrovství světa již nepojede. A to byl takový impuls, i proto, že můj syn již závodil, jsem se do toho pustil a začal shánět informace, kdo ten okruh vlastní a zda by ho nechtěl prodat. Celá operace trvala asi rok a během toho roku jsem již začal domlouvat s promotérem pokračování mistrovství světa. To se připravovalo celý rok. 20. prosince 2005 jsme podepsali prodloužení smlouvy na mistrovství světa, protože v roce 2006 mělo být definitivně naposledy.

Byl to zlomový moment, v Brně by se jinak nejezdilo. Ten tlak ze světa je opravdu obrovský, země mají ohromný zájem a jsou schopny zaplatit prakticky cokoliv, hlavně aby se do seriálu dostaly.

Jak se Vám podařilo vybudovat stáj v Moto GP? 

Velmi složité bylo spíše dostat stáj do mistrovství světa. Pravidla se dost často mění, to by bylo opět na samostatný článek, ale v prvopočátku to bylo opravdu velice komplikované. V něčem pomohla náhoda a lecčemu pomohlo možná to, že jsem ve spoustě věcí neodbytný. Naštěstí nám nahrálo všechno dohromady – čas, talent jezdce, náhoda. Mezitím jsem koupil okruh a za posledních patnáct let jsme ho díky práci kolektivu a lidem, kteří tu pracují i 27 let, opravdu hodně posunuli dopředu.

Závodníci často zmiňují, že Brno je jejich srdeční záležitost. V čem je okruh tak unikátní? 

Už v době realizace, tedy v roce 1987, byl jedinečný. Vím to od lidí, kteří se léta v motosportu pohybují, a ti jednoznačně potvrzují, že se do Brna jezdili dívat, jak má vypadat závodní trať. Layout závodní dráhy je velmi atraktivní a závodníkům se líbí, mají to tu rádi. Trať není rovinatá, dráha je široká místy i 15 metrů a z pohledu jezdce je to těžká trať. Dodnes patří mezi motocyklovými závodníky ke třem nejoblíbenějším okruhům na světě. Kromě samotné dráhy oceňují i zabezpečení personálem, na to se každý opravdu dívá a je mnoho těch, kteří ho považují dokonce za nejlepší ve světě. Velký podíl na tom má i poloha města. Brno se všem líbí, protože není ani velké, ani malé, má dobrou polohu, dostupnost, nabízí spoustu zábavy. Když připočtete, jak se za posledních zhruba deset let v mnohém zlepšilo, dostanete mix toho, co všechny do Brna láká. Okruh se stavěl za bývalého režimu, v dnešní době by podobná stavba u nás už nevznikla. Hodně do něj investujeme, přeci jen je v mnoha aspektech zastaralejší.

Celoroční počet akcí vypovídá o tom, že okruh musíte neustále udržovat v chodu výdělečnou činností…

To ano, málokterý okruh má tak velké využití. Nemáme jenom závodní okruh, ale také malý závodní okruh na minibiky, vybudovali jsme obrovský špičkový polygon, který slouží jako cvičná aréna, máme tady hotel, restauraci. Běžný návštěvník, který sem přijde, tady najde i spoustu jiné zábavy. Roky tu probíhá školení Policie ČR, ať už jsou to motorky nebo auta, bezpečnostní sbory, sanitky, požárníci atd. Hodně si Policie pochvaluje i nový kurz, při kterém se školí rychlé složky, jako třeba dálniční policie nebo jednotky rychlého nasazení. Je vytvořený přímo na míru a i školitelé k tomu říkají, že je to již vysoká škola za volantem. Máme výbornou zpětnou odezvu. Hodně lidí k nám jezdí i díky poloze. A nemám na mysli jen blízkost D1, ze které to k nám mají návštěvníci 1,5 kilometru, ale například cyklisty, protože všude okolo jsou lesy. Všechny tyto plusy pomáhají atraktivitě okruhu.

Nemáte při tak rozsáhlém počtu aktivit v dnešní době nouzi o zaměstnance?

Máme, to je fakt. Ale také máme spoustu lidí, kteří tu pracují více než deset let. Jsou to srdcaři, práci na okruhu milují, protože je opravdu hezká a pestrá. Nedá se to popsat, ale je naprosto jiná, skoro můžu říct, že živočišná. Vše, co je pro běžného návštěvníka atraktivní, je pro ně běžný denní chléb, od zázemí v paddocku až po práci u závodníků.

Kolik lidí zaměstnáváte při pořádání Velké ceny?

Při Grad Prix je tady asi 4500 pracovníků. Jsou to služby na dráze – traťoví komisaři, lékaři, zdravotní personál, bezpečnostní agentury, organizátoři dopravy, občerstvení a další obslužný personál.

A běžně?

Nedá se to určit naprosto přesně, záleží na typu akce. Pro běžnou denní akci je tu stálý personál, asi 50 osob, dále služby pro obslužnost dráhy – hasiči, lékaři, zdravotní sestry, traťoví komisaři, dalších přibližně 40-60 osob. Na velké akce pak musíme ještě nabírat další zaměstnance dle potřeby.

Dalo by se uživit jen stájí?

Záleží, zda se jedná o stáj Moto3 nebo Moto2 nebo Moto GP. Budeme-li se bavit jen o kategorii Moto GP, samozřejmě, dá se uživit, ale záleží, jaké máte partnery a sponzory. Každý tým od promotéra seriálu dostává finanční částku potřebnou pro přepravu nákladu a náhradu cestovného. Každý tým přepravuje tuny a tuny nákladů letadlem a o to všechno se stará DORNA (promotér motocyklového šampionátu). Průměrně má jezdec kolem sebe 22-25 lidí při malém standardním týmu s jedním jezdcem. Pokud je tým tovární, tak počet lidí narůstá. Klasický tým Moto GP se dvěma jezdci má kolem 50 lidí. Ty musíte uživit, dopravit, ubytovat atd., takže je to hodně o partnerech. Velkou finanční ránu dostal motosport odchodem tabákových firem, který přišel se zákazem tabákové reklamy. A hned za tím je internet. Dnes vám skoro každý partner řekne: „Proč bych vám měl dávat sponzorské peníze, když můžu dát levnější reklamu na internet, který má daleko větší dosah?“. Většinou jsou sponzoři úzce spjatí s motosportem, nebo jsou to srdcaři – fanoušci. Každý tým je velká fabrika s velkým obratem a rozpočty továrních týmů v Moto GP se pohybují ročně v desítkách až stovkách milionů EUR.

To jsou velké částky. Může vůbec talentovaný jezdec porazit tovární tým?

Dříve to tak bývalo, pokud se sešli dobrý jezdec, dobrý tým, dobré zázemí. Dnes už to nejde. Továrna vás nepustí. Můžete být velmi kvalitní jezdec, můžete mít kvalitní partnery a sponzory, ale továrna nedopustí, aby netovární tým byl před ní. Může se stát, že to náhodou vyjde, ale to je opravdu náhoda. Všeobecně si vás před sebe zkrátka nepustí. Můžou si ale jezdce stáhnout pod sebe, pokud je to pro ně obchodně zajímavé. Dnes je to o velkém byznysu. Pokud jezdec bude sebelepší, ale bude ze země, která je pro ně absolutně nezajímavá, tovární podporu nedostanete, protože si to továrna nemůže dovolit.

Je v současnosti legislativa týkající se financování brněnské Moto GP vyřešena? Po každých komunálních volbách to alespoň tak vypadá…

Není vyřešena. Jako skoro každý rok, tak i letos byly velké problémy. Rozpočet GP, tedy příjmy a náklady, se dají rozdělit na dvě hromádky. U nás je všichni spojují dohromady, a to zcela zkresluje pohled na hospodaření GP. Jedna hromádka je spojena se samotnou organizací GP – diváci, technické zabezpečení okruhu, zázemí pro týmy atd. Tyto náklady by měly být pokryty z výtěžku vstupného. Na toto by pořadatel – organizátor neměl žádat ani korunu. Musí se snažit přilákat co nejvíce návštěvníků. Ale pak je druhá hromádka, a to je tzv. zalistovací poplatek. Ten je v každém sportu, při každé velké akci. Když tady budete chtít mít olympiádu, tak ho taky musíte platit. A tento zalistovací poplatek má mít na bedrech stát, který má z této akce největší příjem – je to pro něj reklama do celého světa a potom přímý příjem od návštěvníků, kteří na GP přijíždějí, hlavně ze zahraničí, což je asi 50 % návštěvníků. Je to například DPH z ubytování, pohonných hmot a všech služeb, které tu návštěvníci Velké ceny využívají. Tento příjem, dle propočtů renomovaných ekonomů, daleko převyšuje náklad na „zalistovací poplatek“. Bohužel je těžké s tímto prorazit, a proto jsou tu každoroční problémy… Náš daňový systém je takový, že příjem spadá do státní kasy. Například ve Španělsku jdou příjmy do rozpočtu regionu. Pokud by tedy všechny tyto peníze skončily v Jihomoravském kraji, tento by odvedl nějakou část do státní pokladny, další část k úhradě poplatku a ještě by zbylo na nějaké investice v regionu. Jinde to dávno pochopili a s radostí se do financování zapojují všichni, kteří z něj mají užitek. Vezmu jako příklad třeba Jerez – hotely mají mnohonásobně vyšší ceny v čase pořádání Moto GP. Ale tyto hotely z každého pokoje svému okruhu část pošlou jako poděkování za to, že tam akce je, že na ni pravidelně jezdí fanoušci, že si skvěle vydělají, mají 100% vytíženost. A vědí, že okruh tyto peníze opět použije do infrastruktury. Je to jednoduché, transparentní a výhodné pro všechny.

Na kterém okruhu ve světě vidíte největší posun v infrastruktuře?

Jsou to většinou nově budované okruhy. Bavil jsem se o tom s hejtmanem španělského regionu Aragon. To je nádherný španělský kraj, pochází odtud spousta významných králů, má obrovskou historii, ale ten kraj je chudý. Oni se rozhodli, že vybudují okruh pro mistrovství světa, což také udělali a pan hejtman mi s radostí líčil, jak se kraj nastartoval. S rostoucím počtem turistů se tam automaticky přivedly dálnice, s nimi přišli noví podnikatelé a investoři, kteří pro ně začali budovat nové hotely, na to navazují další a další služby. Naopak v Číně, v Šanghaji, postavili nádherný okruh a nikdo pomalu nevěděl, kde to je. Když jsme tam přijeli, tak nám všem, lidově řečeno, opravdu spadla brada. Bylo tam teakové dřevo, hliník, místnosti, kde jezdci odpočívají a převlékají se. Vizuálně krásné a velmi zajímavé. Za tři roky to skončilo, vše tam bylo složité, špatně zorganizované, Číňané do toho neměli chuť, jede se tam jen Formule 1, což je ještě větší byznys. Jsou i takové okruhy, které jsou nádherné, ale nemáte z nich takový ten dobrý pocit. Máte moderní okruhy i staré okruhy, ale málokterý v sobě má toho neuchopitelného ducha, který cítí závodníci, tým i návštěvníci. A to Brno je. Opravdu. Když přijedete do Austrálie, jejich okruh je nádherný, ale zázemím chudý, chodíte tam pomalu jako v motokrosu v blátě. Přesto ho všichni milují.

Otázku, který okruh je Vám (s výjimkou Brna) nejbližší, asi dostáváte často…

Spousta lidí se mě ptá, který okruh je můj nejmilejší. Vím, že mezi jezdci a týmy se říká, že jsou tři nejoblíbenější okruhy na světě – neříkám pořadí – Brno, italské Mugello a australský Phillip Island. Když přijedete do Austrálie na Phillip Island, vidíte, co je to okruh ve skutečné přírodě. Tam není prostě nic. Ale lidé to tam mají rádi, pro tu atmosféru a trať. A pak přijedete někam na supermoderní okruh, který je postavený za obrovské peníze, a jim se tam nelíbí, necítí se tam z mnoha důvodů komfortně. U mě je to těžké, protože já mám s každým okruhem něco svázaného. Mám třeba z několika důvodů rád Katar. Mnoho lidí nad ním ohrnuje nos, protože má téměř nulovou návštěvnost, přesto platí 3 – 4x víc než my. Okruh tam prostě chtějí. Jede se tam první závod po skončení sezóny, jede se v noci, což je velmi poutavé, i vizuálně – proto to mám rád. Také jsem si oblíbil španělský Jerez. Nedokážu přesně popsat proč, líbí se mi trať, celková atmosféra, zkrátka je tam ten neuchopitelný pocit. Mám rád Malajsii. Ano, je tam vedro a pořád tam prší, ale mně se tam zkrátka líbí. Nelétám třeba do Japonska. Byť je Japonsko krásné, v tomto termínu mám raději hodně práce :-).

Z Vašeho vyprávění je patrné, že jste velký brněnský patriot. Ve srovnání s městy celého světa, která jste procestoval, v čem je pro Vás Brno výjimečné?

Mně se Brno líbí jako město. Neumím vypíchnout něco konkrétního, abych řekl – toto je krásné, jsem rád, že je tady přesně toto. Mně se Brno jednoduše líbí jako celek. Je dobře položené, hezké, je kulturním centrem, za poslední roky se hodně opravilo a dostalo ještě krásnější nádech. Vyhovuje mi, že je v něm všechno, co potřebuji, a přitom to není žádné velkoměsto. Jsem rád, že v něm bydlím, a velmi rád se do něj vždy vracím.