Jan Press:
Ředitel Moravské galerie

Váš příchod do Moravské galerie znamenal řadu  viditelných změn. Zrušení vstupného do stálých expozic a jejich obnova, otevření nádvoří Místodržitelského a Pražákova paláce veřejnosti, nové obsazení postu šéfkurátora, otevření Kavárny Praha, vizuální identita galerie… Která z těchto změn se Vám zpětně jeví jako nejpřínosnější a proč?  

Nevím, zda jde říci, která z těchto změn je nejpřínosnější, jdou společně ruku v ruce. Jsem opravdu rád za to, že se nám daří být institucí, o níž lidé vědí a kterou navštěvují. Díky zrušení vstupného do stálých expozic se podařilo zvýšit jejich návštěvnost. Nemám tím na mysli, že nám jde o nárůst čísel, snažíme se především o to, aby lidé měli o umění zájem. V tomto ohledu se snažíme lidem vycházet vstříc. Připravujeme výstavy, o nichž se mluví, stávají se centrem pozornosti a zájem o výtvarné umění a design roste. S péčí o návštěvníky souvisí atmosféra galerijních kaváren, zajímavá nabídka knihkupectví a podobně. Vkládáme proto více energie i do těchto otevřených prostor, které jsou pro setkávání velmi důležité. V makro měřítku všechny tyto aktivity rámují tvář Moravské galerie, z níž se nám i díky nové vizuální identitě podařilo udělat fungující značku. 

A která z vašich aktivit vzbudila největší kontroverze? 

Třecí plochy nastávaly ve věci formy prezentace výstav. Velmi často jsme se setkávali s očekáváním, že výstavy musí být prezentovány odborně, tedy jen pro určitý typ cílové skupiny. Je však potřeba si uvědomit, že hospodaříme s veřejnými prostředky a že výstavy by měly mít popularizační a edukační rozměr. Pro odborníky jsou mnohem vhodnější konference, workshopy nebo odborné sborníky. Kritika, že výstava není dostatečně vědecká, je dle mého názoru nemístné kritérium, protože jejím smyslem není prezentace odborného výsledku komunitě 500 specialistů, ale interpretace fenoménu široké veřejnosti.

V tomto roce se završuje koncepce rozvoje pětiletého období Moravské galerie. Jak ho hodnotíte? 

Moravská galerie se rozjela rychleji, než jsme v nejoptimističtějším scénáři předpokládali. Je dobře fungující institucí, které se daří zprostředkovávat výtvarné umění a design veřejnosti. Veřejnost oceňuje otevřenost instituce, její přívětivost a atraktivní program. Oproti pražským a zahraničním institucím máme rezervu na poli fundrasingu. Sice se nám daří získávat prostředky z EU, generujeme zajímavé příjmy z prodeje a pronájmů, ale chybí nám významní podporovatelé – mecenáši z privátního prostředí. Máme vytipovaná umělecká díla, která bychom měli mít ve sbírkách Moravské galerie, ale nemáme na ně finanční prostředky. 

Vrcholem letošní sezóny byla jubilejní výstava Avant Garde na brněnském výstavišti, kde jsme vytvořili v pavilonu G  Svobodné město s díly současných designérů, s venkovní instalací Krištofa Kintery a výstavou českého designu. Na projektu jsme pracovali s Jiřím Mackem a Janou Zielinski (organizátory Czech Grand Design a Designbloku). Vyzkoušeli jsme si práci ve velkém prostoru a hlavně jsme si uvědomili, že Brnu nechybí jenom koncertní sál, ale také čistý výstavní prostor pro současné umění a design. Věřím, že se nám jednou podaří vizi ikonické galerijní architektury uskutečnit v hlavní budově brněnského nádraží. 

Která z výstav v Moravské galerii měla v tomto období největší návštěvnost? 

V roce 2017 jsme uspořádali historicky nejúspěšnější výstavu KMENY 90, výstavu vidělo skoro 30 tisíc lidí. Na zahájení se nám podařilo obsadit rušnou ulici, zastavili jsme veřejnou dopravu a uspořádali Grand Opening, kterého se zúčastnilo přes 6 tisíc lidí. Patrně šlo o vůbec největší vernisáž v novodobé historii muzeí a galerií. Velkou debatu pak rozproudil Růžový tank Davida Černého, který po dobu výstavy stál před Červeným kostelem. Povedlo se nám v lidech vzbudit emoce, a to je přece to, co umění má dělat. Podobně úspěšná byla i výstava Paneland, která se zabývala výstavbou panelových domů v Československu v éře normalizace a návštěvníci si na ní mohli prohlédnout rekonstrukci panelákového bytu včetně vybavení.

Prozradíte už nyní něco z dalšího koncepčního plánu? Na co se Vy osobně nejvíc těšíte? 

Na konci října otevíráme výstavu Josefa Šímy v Místodržitelském paláci, po delší době tak budeme mít v Brně velkou přehlídku děl významného moderního malíře. Nejvíce energie ovšem budeme v blízké budoucnosti vkládat do Uměleckoprůmyslového muzea, které má velký potenciál. Poslední výstavou tu bude prezentace designéra Jiřího Kuhnerta, který navrhl slavný model Porsche 928, poté muzeum na rok uzavíráme a začínáme s přestavbou na tzv. Muzeum designu. Chceme zde vytvořit novou stálou expozici, která bude sledovat vývoj československého designu, expozici pak budou dotvářet kvalitně připravené výstavní projekty zaměřené na současný design. Navážeme tak na úspěšné monografické výstavy Maxima Velčovského nebo studia Olgoj Chorchoj. Po slavnostním otevření se tu jako první představí ikona českého designu Jiří Pelcl. Touto výstavou dáme lidem nahlédnout pod pokličku designérské profese, což bude zase trochu jiný pohled, na který se velmi těším.

Velké plány máme také s Místodržitelským palácem, na ty bychom ovšem potřebovali finanční prostředky, které zatím k dispozici nemáme. Svépomocí se tu ale snažíme vybudovat novou, pro návštěvníky atraktivnější expozici, která propojí užité umění s volnou tvorbou. Na tomto komplexním přístupu si Moravská galerie velmi zakládá – díky kombinaci užitého s volným uměním si návštěvník lépe udělá představu o tom, jak fungoval životní styl v době baroka nebo v 19. století.

Po vynikající zkušenosti s knihou Jak se dělá galerie, která se stala skutečným galerijním bestsellerem, jsme se rozhodli, že budeme pokračovat také v naší vydavatelské činnosti pro děti a mládež. Připravujeme 2. rozšířené vydání Jak se dělá galerie, spolu s výstavou Josefa Šímy vydáme publikaci pro mládež o Josefu Šímovi, k výstavě Jiřího Pelcla pak publikaci Jak se dělá design.

Jakou výstavu kdekoliv ve světě byste rád viděl? 

Dnes už můžete vidět jakoukoli výstavu podobně jako koncert nebo divadelní představení. Ceny letenek jsou velmi dostupné. Problém už je jen s nedostatkem času a také je to otázka priorit a zodpovědnosti, zda je opravdu potřeba všechno vidět a všude být. Nicméně bych si přál, abych se mohl zúčastnit každé významné výstavy v zahraničí, kam půjčujeme umělecká díla z Moravské galerie. Díky sbírkám on-line se zvýšila mobilita našich sbírek, protože každá zahraniční instituce se může podívat, jaká díla v nich máme. Nyní máme kresbu s názvem Ležící nahý akt od rakouského expresionistického malíře Egona Schieleho na výstavě organizované nadací Louis Vuitton v Paříži.

Jaké je Vaše oblíbené místo v Brně a okolí - divadlo (představení), kavárna, galerie…?

Brno se neuvěřitelně proměnilo. Myslím, že nyní prožívá zlatý věk, takže je zde mnoho skvělých míst a podniků, ale nemusí to trvat dlouho. Kvalita prostředí spočívá v jeho udržitelnosti. A myslím, že už nyní je potřeba myslet na budoucnost. Z města nesmí být vytlačen normální život. Je třeba dát pozor na to, aby se pod zaklínadlem „cool města“, kde se dá pít na Jakubáku až do půlnoci, nestal z Brna turistický skanzen a jeho obyvatelé se neodstěhovali na vzdálené periferie.