Dennis Russell Davies:
Šéfdirigent a umělecký ředitel Filharmonie Brno

Kdy jste se rozhodl zabývat se hudbu profesionálně? Co pro Vás bylo impulsem se jí věnovat?

Impuls v pravém slova smyslu jsem nikdy neměl. Nikdy jsem vlastně o ničem jiném ani nepřemýšlel. Od svého raného dětství jsem hrál a poslouchal hudbu a má rodina mě v tom podporovala, někdy i nutila ke cvičení a já toužil stát se koncertním pianistou. V tom, že se budu věnovat hudbě, jsem měl jasno od dětství, jen jsem přesně nevěděl, jakým způsobem. Hudba vždy patřila k mé rodině a já jsem za to byl rád.

V Evropě žijete již přibližně 40 let. Myslíte si, že se hudební styly v Evropě a Spojených státech liší? S ohledem na Vaše zkušenosti s dirigováním v různých evropských zemích, cítíte mezi nimi nějaké rozdíly? Mám na mysli Stuttgart, Frankfurt, Madrid…

… a Brno, Londýn, Paříž... Myslím, že Spojené státy a Evropa jsou velmi rozdílné. Přesto ale velmi mnoho dobrého ve Spojených státech pochází z Evropy. Mnozí hudebníci, mnozí skvělí umělci, mnozí skladatelé. Antonín Dvořák přišel do Spojených států a žil tam několik let. Obě země k sobě mají velmi blízko a pochopil jsem, že střední Evropa a centrální země Spojených států jsou velmi úzce propojené. Myslím, že stejných věcí je více, rozdíl je v tom, že v Evropě se na podstatně menším území odehrává mnohem více aktivit. Je to skutečně úžasné, když vezmete v potaz prostor mezi Hamburkem a Vídní, Prahou, Brnem… Právě tato oblast je na hudební skladatele nebo výtvarníky opravdu bohatá. A je to velmi působivé – v tak malé geografické oblasti a vše natolik svázané. Ve Spojených státech jsou velké vzdálenosti. Proto neexistuje taková blízkost umělců a jejich komunikace není tak intenzivní. Jako hudebník považuji život v Evropě za velmi atraktivní a zajímavý, protože mohu cestovat z jedné země do druhé s vynaložením jen velmi malého úsilí.

Ve spojitosti s předchozí otázkou – existují rozdíly v bezprostřední reakci publika na koncertě a po něm v různých částech světa?

Rozdíly tu jsou, ale to se týká i Evropy samotné. Odlišnosti najdete všude. Někdy je to více patrné, ale myslím, že pokud mají lidé rádi koncerty a poslouchají klasickou hudbu, velké rozdíly v reakci publika nenajdete.

Většina dirigentů tvrdí, že jejich oblíbené dílo je to, co právě dirigují. Cítíte to stejně?

Tomu rozumím, do hudby, kterou se právě zabýváte, jste opravdu velmi vtaženi. Pokud se od toho oprostím, napadají mne dvě odpovědi. Z pohledu hudebníka – mám rád hudbu a v oblibě mnohé skladatele. Ale tím nejdůležitějším je pro mne Mozart. A další odpověď, jako dirigent si libuji v mnoha hudebních dílech, ale dirigování opery Růžový kavalír od Richarda Strausse si vždy velmi užívám, protože je to dílo hudebně extrémně náročné. Má hloubku i značnou dávku humoru. A je to zároveň k dirigování velmi obtížný kus, tedy má vše, co ho činí zajímavým. Je výzvou, je velmi složitý a zároveň povznášející, s mnoha překrásnými a překvapivými momenty. Hudební dílo, které nejraději již mnoho let diriguji, je tedy možná právě Růžový kavalír.

Jaké pocity jste měl, když jste přijal nabídku vést brněnskou filharmonii?

Je to můj první orchestr ve východní části Evropy, kde jsem na pozici šéfdirigenta. Působil jsem převážně v Německu, Rakousku a Francii a hodně ve Španělsku. Když jsem přišel do Brna jako hostující dirigent, byla to velmi milá zkušenost. Byl jsem příjemně překvapen městem, které jsem neznal. Když jsem dostal nabídku na stálé angažmá, byla to pro mne skvělá výzva. Z nové příležitosti jsem byl nadšen. Cítil jsem velkou důvěru ve své schopnosti a opravdu jsem se cítil velmi vítán.

Máte spoustu zkušeností s mnoha orchestry, festivaly a operami. Jak dirigent získává autoritu a úctu hudebníků, hráčů?

To je dobrá otázka a existují dvě odpovědi – jedna se týká autority a jedna úcty. Autorita, kterou dirigent získává při práci, se buduje tím, že hudební dílo velmi důkladně zná a chápe hudbu, kterou vyžaduje po hráčích. A musí být také schopen prezentovat svou představu velmi jasným a transparentním způsobem. Pokud je jim dílo známé, pak využít jejich znalostí. Pokud je to pro ně nový kus, je třeba dát jim zcela jasnou představu o tom, jak postupovat. Musíte být technicky velmi zdatní, mít dobrý dirigentský sluch. Musíte velmi dobře nasluchat a mít koncept, který muzikanti dokážou respektovat. Co se respektu týče, v brněnské filharmonii máme skvělé muzikanty. Všichni jsou profesionálové a tvrdě pracují na svém zdokonalování. V orchestru je to jako být v rodině a všichni víme, jak to v rodině funguje: máte její podporu, ale mnohdy také tvrdou kritiku a také dochází k nedorozumění. Dirigent musí s těmito aspekty nakládat tak, aby pomohl soudržnosti, hudebníky povzbudil nebo zkritizoval, je-li to třeba, a měl pro ně řešení. Každý touží se zlepšovat a být respektován za to, co dělá. A to je to, co my jako dirigenti hudebnímu tělesu přinášíme.

Platí to samé i o brněnských hráčích?

Ano.

Při svém inauguračním koncertu jste překvapil kombinací české a americké klasiky – Dvořákova 1. symfonie a John Adams. Podle skvělých recenzí to byl dobrý nápad. Plánujete ještě podobné překvapení?

Jako amerického rodáka, který našel domov v brněnském orchestru, je pro mne tento kontrast velmi zajímavý. Přijali mne a vítají mé vidění hudby. Myslím tedy, že přenést hudbu z mé vlasti sem do České republiky a do Brna je pro zdejší publikum velmi vzrušující a objevné. Zároveň měla česká hudba ve Spojených státech takový vliv, že se stala její součástí. Jak říkáme v angličtině, je to „dvoucestná ulice“.

Chystáte nějaká klavírní překvapení?

Určitě ano. Letos se těším na náš beethovenovský projekt, který se soustředí právě na klavír. Je to poměrně unikátní záležitost, ve dvou týdnech provedeme všechny Beethovenovy klavírní koncerty v podání Elisabeth Leonské a v únoru pak všechny jeho violoncellové koncerty s mým klavírním doprovodem. Rád bych se také více soustředil na komorní hudbu s muzikanty a mou ženou Maki Namekawou a chystám malý projekt na příští sezónu také v Brně.

Na co se těšíte s brněnskou filharmonií?

Tak dnes a zítra večer jsou to zahajovací koncerty, na které se opravdu moc těším. Čeká nás velmi zajímavá sezóna. Jsme zváni k hostování na celou řadu velmi zajímavých míst. Myslím tedy, že dobrá pověst orchestru se šíří a naše společná práce je přijímána a mluví se o ní. Jsem přesvědčen, že jdeme vstříc velmi dobré společné budoucnosti.

A závěrem – jak se Vám líbí Brno?

Líbí se mi baseballový tým Draci Brno. Mám je moc rád. Užívám si zde velmi dobré restaurace. Moc rád jsem venku na ulicích, kde vídám mnoho mladých lidí. Je to město plné studentů a je to velmi dynamické místo. A jsem si jist, že až budou dokončeny opravy ve městě, přiláká Brno mnohem více návštěvníků. A také si myslím, že až bude dokončena a otevřena naše koncertní hala, stane se pro město velkým magnetem, díky němuž budou do Brna přijíždět lidé z mnohých míst.