Daniela Mikulášková:
Malířka a kreslířka, která své obrazy tvoří pomocí nití

Vyšívané obrazy Daniely Mikuláškové

„Mluvit o vyšívaných obrazech Daniely Mikuláškové je blbost. Nejsou to žádné výšivky, a že jich v současném výtvarném umění, kdy je trendem téměř vše, od geometrie přes umění vycházející ze street artu až po fotorealismus, je hodně. No zkrátka, výšivek je požehnaně a nevyšívají jen ženy…

Šitá kresba či malba taky není úplně přesné. A to by se ještě muselo upřesnit, o jaký druh přesnosti vlastně jde. Navíc mluvit o obrazech, které ať jsou udělané jakkoli, čímkoli a na cokoli, je ošidné. Když řeknu: lze se jen přiblížit slovně jazyku obrazu, tak to ještě pořád je kroužení kolem čehosi velmi jemného. Jemnost tu není myšlena jako opozitum tvrdého. Láká mne, čtenáře Tao te Ťingu, zmínit, že jemné vítězí nad tvrdým. Nejde mi o to být při popisu obrazů D. M. neotřelý. Jde mi o to být protřelý, být lišákem. Myslím, že indiáni by mi rozuměli.

Daniela prostě nití, bavlnkou navlečenou na jehle, na silovém poli tkaniny tvoří obraz smělými stehy. Na tkaniny různých druhů, malířské plátno, plátno rolet se stromečkovým tkaním, záclonu, ubrusy, ložní prádlo, často s nějakou echt výšivkou, poctivou ruční prací. Daniela tím, že nedělá tu poctivou ruční práci přičinlivých hospodyněk, zachází s výše zmíněným materiálem velmi osobitě. Svobodně vytváří svébytný, autentický svět. Utkanou tkáň. Je to utkání, ovšem bez potu.“

(Pavel Preisner)

BRNO JE FAJN MÍSTO K ŽIVOTU A TVOŘENÍ

Odkud jste? Kde momentálně působíte?

Pocházím z Bruntálu, žiji střídavě v Brně a v Olešnici v Orlických Horách.

Povězte nám něco o sobě. Jak jste se dostala k umění?

Moje vlastní tvorba (po ukončení všech studií) započala v období, kdy jsem byla několikátým rokem doma s dětmi na mateřské dovolené a nemohla jsem malovat olejovými barvami, neměla jsem ateliér. Cítila jsem ohromnou touhu zase tvořit a tehdy jsem sáhla zcela intuitivně po bavlnkách a jehle. Tak začal proces, který mě natolik zaujal, že jsem pomocí nití a bavlnek trávila a trávím dodnes většinu svého volného času. Vznikla něco jako malba nití.

Máte nějaké konkrétní zvyky či rituály, které Vám pomáhají v tvorbě?

Ano, mým rituálem je při tvorbě poslouchat mluvené slovo, přednášky na různá témata, nebo sledovat seriály – čím více dílů, tím lépe…

Co byste doporučila někomu, kdo s uměním teprve začíná – ať už kreativně, či jinak?

Radím hlavně tu tvorbu samotnou neřešit, prostě to dělat – a pořád, dokud to člověka naplňuje… A poslouchat svou intuici, ne rozum.

Máte oblíbené české umělce? Čím na Vás zapůsobili?

Mám ráda mnoho českých umělců: manželé Kovalovi, Jiří Krtička, Petr Veselý, Alena Kučerová, Marie Blabolilová, Václav Stratil, Vladimír Merta, Marian Palla, Anna Zemánková, Martin Mainer, Otto Placht a další a další… Zapůsobili na mě každý jinak v nějakém okamžiku mého života, tím, jak sami žijí a tvoří.

Existuje umělecké dílo, které považujete za symbol českého národa, kultury, mentality atd.?

Pro mě osobně je to Bohumil Hrabal a jeho dílo. Je v něm všechno a nedá se to přesně definovat.

Kde bychom Vás mohli nejčastěji potkat? Kde nejčastěji tvoříte, přemýšlíte, plánujete nové projekty?

Nevím, zda je to nejlepší cesta, ale pořád alespoň pro mě nejpřirozenější je potkat se na výstavě u obrazů. Jsem doma, často tvořím v kuchyni, někdy u televize. Nebo chodím po lese. Většinou moc neplánuji a nepřemýšlím.

Co je pro Vás největším zdrojem inspirace?

Největším zdrojem inspirace je nyní ART BRUT, ale celoživotním tématem pro mě vždy byla a bude krajina.

S Brnem jste profesně svázaná, žijete v něm. Co se Vám na něm líbí?

Na Brně se mi líbí jeho tempo. Mám k němu vztah nejbližší, mám zde přátele, narodily se tady moje děti. Mění se postupně a je to moc fajn místo k životu, tvoření.