Libor Zábranský:
Správný chlap, který neuhýbá
Libor Zábranský je majitelem a generálním manažerem nejúspěšnějšího hokejového klubu v České republice. Po tisícovce odkoučovaných zápasů v brněnské mládeži nastoupil poprvé v extralize na střídačku Komety 7. února 2016 a do této chvíle byl takřka u tří stovek utkání v základní části. K tomu přidal další padesátku v play-off. Stal se strůjcem největších úspěchů Komety v novodobých dějinách. Pro Brno a jižní Moravu získal bývalý vynikající obránce dvě zlaté mistrovské medaile a především dovedl Kometu zpátky na hokejový trůn. Stoprocentním majitelem Komety je od října 2005, majetkově však do ní poprvé vstoupil již o rok dřív. V klubu tak šéfuje více jak osmnáct let.
V roce 1996 jste vyhrál soutěž o nejtvrdší extraligovou střelu – 153,19 km/h. Jste tvrdý i v životě? Pokud ano, je to Vaše přirozenost od mládí, nebo jste se tu tvrdost/přísnost musel naučit?
Myslím, že tvrdost se naučit nedá. Tu musí mít člověk v sobě. Odmalička jsem byl vychováván tak, že správný chlap neuhýbá a stojí si za svým. Od toho se hodně věcí v mém životě odvíjí.
Jste úspěšný hokejista, hrál jste v NHL, AHL, extraligu i v reprezentaci. Když se dnes za svou aktivní sportovní kariérou ohlédnete, na co jste v ní nejvíc hrdý?
Je pro mě těžké vybrat jeden konkrétní moment. Zažil jsem spoustu fantastických spoluhráčů, se kterými jsme odehráli nezapomenutelné zápasy. Když si ale vzpomenu, v jakém stavu byl dřív brněnský hokej, že moje cesta do NHL vedla přes vojnu v Táboře a následné angažmá v Českých Budějovicích, tak tohle jsou nejspíš ty nejsilnější vzpomínky. A pak samozřejmě ten pocit, když jako hráč zvednete nad hlavu pohár pro mistra republiky.
A je v ní něco, čeho zpětně litujete nebo byste to udělal jinak?
Zachoval bych se jinak směrem ke svému zdravotnímu stavu. Už bych nikdy nehrál s horečkou 38,5 °C a víc bych poslouchal rady lékařů. V sezoně 2003/2004, když jsme v Pardubicích narazili v play-off na Plzeň, mi to totiž sedlo na srdce a během následujícího půl roku jsem musel s hraním hokeje skončit. Sice jsem své rozhodnutí podřídil mančaftu, ale bohužel jsem si tím zkrátil aktivní kariéru. Těžko předpovídat o kolik let, každopádně o to víc si teď uvědomuji, že zdraví je nejdůležitější, a říkám to i našim klukům, kteří na ledě bojují za Kometu. Na druhou stranu, kdyby se to tehdy vyvinulo jinak, možná bych teď nebyl v Kometě.
Po ukončení kariéry jste začal podnikat v tom, co důvěrně znáte – stal jste se vlastníkem Komety. Kde jste získal manažerské dovednosti, potřebné k jejímu vedení? Přeci jen je rozdíl být na druhé straně jako hráč, nebo vést klub s daným rozpočtem, denní agendou a veškerými provozními a personálními problémy.
S podnikáním jsem začal už v době, kdy jsem hrál profesionálně hokej. Jednalo se o velkoobchod a maloobchod. Od samotného začátku jsem měl štěstí na úžasné lidi okolo sebe, kteří mi pomáhali a stáli při mně. S oblibou dnes říkám, že za těch osmnáct let, co jsem u Komety, mám hotové minimálně tři vysoké školy. (smích) Člověk se vyvíjí a pořád se učí. Pokud mohu jmenovitě, tak mi hned od vstupu do Komety neskutečně pomohli pan Jaroslav Medlík (člen dozorčí rady a vedoucí sportovního úseku Komety), pan doktor Jaromír Leimberger (předseda dozorčí rady Komety) a Egbert Zündorf (předseda představenstva a prezident klubu), který byl tehdy v pozici šéfa ekonomického úseku BVV. Od těchto lidí jsem se toho naučil hrozně moc. Musí se k tomu ale přidat přirozený leadership, schopnost přesvědčit lidi, aby za vámi šli.
Co bylo na začátku nejtěžší? Kometa tehdy nebyla tou zářící hvězdou, jak ji známe dnes…
Do Komety jsem vstoupil v říjnu roku 2004. Jednalo se o dobu, kdy byla prakticky bez partnerů, sužovaly ji obrovské dluhy a v ochozech na utkání byly dvě, tři stovky diváků. Když se na to dívám zpětně, určitě navenek pomohlo to, že jsem byl do klubu ochotný investovat své peníze. Sponzoři se postupem času na Kometu začali dívat jinou optikou. Najednou to pro ně nebyla ta černá díra jako předchozích dvacet let, kterým já osobně říkám doba temna. Už v pozici minoritního akcionáře jsem se choval jinak než všichni ostatní. Byly to těžké okamžiky, ale zároveň obrovská škola. Stejně jako situace, kdy na nás, coby akciovou společnost, byl podán v podstatě vymyšlený návrh na konkurz, který až po pěti letech vyhodnotil vrchní soud v Olomouci jako neoprávněný.
Ke klubu jste začal přidávat další aktivity. Hodně z nich je zaměřeno na děti a mládež. Můžete nám je krátce přiblížit? Vznikaly přirozeně vývojem, nebo jste měl jasnou představu už při převzetí klubu?
Od začátku jsem měl v hlavě to, že by se měla Kometa chovat jinak než ostatní kluby. Důležité pro mě nebylo jen pole sportovní, ale také společenské. Snad je dostatečně vidět, že se nám tahle filozofie daří. Máme dva nadační fondy, školku, školu, síť restaurací a díky projektu Jižní Morava – Království Komety se snažíme spojovat jednotlivé partnerské obce, města či městské části. V tuto chvíli je součástí Království Komety téměř 90 členů. Kdo může, ten by pomáhat měl – to je myšlenka, od které se naše aktivity odvíjí.
Charita ve Vašem případě není jen líbivé doplnění portfolia aktivit, ale viditelnou a úspěšnou pomocí. Nadační fond Kometa byl také Váš nápad? Utkvěl Vám osobně nějaký případ pomoci hluboko v paměti?
Vznik a působení Nadačního fondu Kometa souvisí s mou rodinou. Mám dceru s poruchou autistického spektra. Ze začátku v tom celá rodina tápala, nebylo se na koho obrátit, sociálních služeb bylo v tomhle ohledu málo, a to mě přivedlo na tuhle myšlenku. Běžné tvrdě pracující rodiny si jen těžko můžou dovolit komfort v podobě různých terapií. Právě pro ně je tady náš Nadační fond, který se v tuhle chvíli stará o zhruba dvě stovky dětí – čili pomáhá dvěma stovkám rodin. Fungujeme bez grantů od státu. Pomáhají nám partneři klubu, za což bych jim chtěl touto cestou poděkovat!
Máte vůbec čas na relaxaci? Co Vás baví ve volném čase?
Mám tři velké psy a největším relaxem jsou pro mě procházky pod Pálavou, lužními lesy nebo když s nimi můžu někam na pár hodin vyjet autem. Při tom si dokážu nejvíc vyčistit hlavu. Velkým koníčkem je pro mě také rybaření, ale to už zabírá spoustu času, kterého teď upřímně moc nemám.
Ze všeho, co děláte, je až hmatatelný brněnský patriotismus. Pojďme mimo oblast sportu – co se Vám v současném Brně líbí?
V Brně jsem se narodil a mám k tomuto městu opravdu silný vztah. Ano, možná to bude znít až moc hrdě, ale mně se na Brně líbí všechno.
A co v něm naopak postrádáte a jste přesvědčený, že by to pro město bylo jen přínosné?
Protože jsem z oboru, tak musím zmínit lepší sportovní infrastrukturu, především pak směrem k mládeži. Asi nikoho nepřekvapím, když řeknu i novou multifunkční arénu, o jejíž výstavbu se usilovně zasazuji už od roku 2015. I na tento popud vznikl unikátní projekt s názvem Hokejové hry, který přilákal dohromady více než 60 000 fanoušků a stanovil extraligový rekord – 21 500 fanoušků na zápas Komety se Spartou. Obecně to vnímám tak, že se v Brně historicky hodně dbalo na kulturu ducha, ale trochu se zapomnělo na kulturu těla. Považuji sport a pohybové aktivity za důležitou součást výchovy, při níž se děti naučí spolupracovat, správně se chovat v kolektivu a načerpají další, do života důležité schopnosti a dovednosti. Zajistit dětem co nejlepší podmínky pro rozvoj by pro nás dospělé mělo být prioritou.
