Jiří Heřman:
Umělecký šéf opery NdB
Inscenace Libuše je jednou z nejočekávanější operních událostí roku 2018. Jaký je váš osobní vztah k Libuši a k jejímu autorovi Bedřichu Smetanovi?
100. výročí české státnosti je velká výzva, nenechal jsem si ujít příležitost, abych se ponořil společně se souborem Janáčkovy opery do toho slavnostního díla. Všechno v životě do sebe zapadá, v minulém roce jsem navštívil Jabkenickou myslivnu, krásné místo s rajskou přírodou, kde Bedřich Smetana v hluchotě prožil poslední léta svého života. Dýchla tam na mne vzpomínka z dětství. Pamatuji si na jednu dívku ze základní školy, která se svěřila učiteli hudební výchovy, že její oblíbená opera je Libuše. Ve své naivitě se jí všichni smáli, ale mně to tenkrát inspirovalo a jako malý kluk jsem si jí přál k příštím vánocům pod stromeček. Pamatuji si, jak se mi hudba líbila, ale moc se mi nelíbilo to operní „houkání“, které na mne působilo necitlivě. Když jsem se podíval do notového zápisu a libreta, věděl jsem, že to je dílo, které jednou budu interpretovat, tak jak ho cítím – je to hudba génia, která citlivě promlouvá o minulosti a budoucnosti nás všech.
Jste uznáván za nadčasovou práci s dějem a prostorem. Jak jste přistoupil k režii Libuše, oproti tradičním interpretacím?
Díky rekonstrukci Janáčkova divadla jsme objevili fascinující prostor na Brněnském výstavišti, kde jsme již v této sezóně odehráli úspěšnou inscenaci Fausta a Markéty, Tosky nebo Turandot. Naše inscenace Libuše také výborně zapadá do tohoto prostoru. V tomto roce, kdy si brněnské výstaviště připomíná 90 let od svého založení, se zde konala výstava soudobé kultury Československa, kterou navštívil i náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Protože slavíme založení Československé republiky, naše inscenace začíná zde, v roce 1918, kdy Národní divadlo odehrálo 22. 12. slavnostní představení Libuše pro Tomáše Garrigua Masaryka v hlavní roli s Emou Destinnovou. Když slyšíte slavnostní fanfáry této opery, představíte si okamžitě příchod pana prezidenta, mně evokují naši minulost, přítomnost a budoucnost. Prostor výstaviště je velice inspirativní, slyšet v něm Smetanovu geniální hudbu bude výjimečnou příležitostí, kterou by si neměl nikdo nechat ujít. Tato významná kulturní událost se bude konat pouze v šesti večerech s premiérou 7. září 2018 a nebude chybět ani slavnostní představení v den výročí 28. 10. 2018! Jedno z představení se také odehraje v rámci festivalu Janáček Brno 2018.
Festival Janáček Brno se za dobu své existence stal jednou z největších kulturních událostí města Brna s mimořádným mezinárodním přesahem. Na co se můžeme nejvíce těšit v letošním 6. ročníku, který začne již 17. listopadu?
Letošní ročník věnujeme také výročí naší republiky. Svoji výjimečnost si ponese především kompletním provedením Janáčkova jevištního díla v průběhu 3 týdnů. Festival tradičně zahájí soubor Janáčkovy opery, tentokrát to bude Janáčkova nejoblíbenější opera Příhody lišky Bystroušky. Touto operou se slavnostně otevřelo Janáčkovo divadlo v roce 1965 a já se těším na otevření Janáčkova divadla po rekonstrukci 17. listopadu opět ve společnosti této krásné hudební pohádky o zvířatech a lidech, kterou nastuduji společně s šéfdirigentem Markem Ivanovićem. Festival bude hostit i další česká Národní divadla, která našim divákům představí nejnovější inscenace Janáčkova Osudu a Výletů pana Broučka. Za zcela mimořádné považuji hostování čtyř zahraničních souborů – Velšské národní opery s inscenací Z mrtvého domu, Vlámské opery s Věcí Makropulos, Velké divadlo v Poznani s Jenůfou a belgický soubor Muziektheater Transparant se Zápisníkem zmizelého. Festival hostí přední české dirigenty Tomáše Hanuse a Tomáše Netopila, osobně doporučuji i klavírní recitál světově uznávaného skladatele Thomase Adése a řadu symfonických a komorních koncertů. Nebude chybět ani folklór, tak jak ho Janáček slyšel za svého života a řada inspirativních doprovodných akcí. Máte se rozhodně na co těšit. Prodej vstupenek jsme výjimečně zahájili rok v předstihu, proto neváhejte s výběrem vstupenek.
Operní sezóna 2017/20018 vrcholí poslední premiérou Cosi fan tutte v režii Anny Petrželkové. Co považujete za největší úspěch této sezóny a na co nás pozvete v sezóně nadcházející?
Za největší úspěch považuji naše fungování i bez domovské scény Janáčkova divadla. Mám velkou radost, že soubor Janáčkovy opery byl nominován již druhým rokem na cenu nejlepšího souboru v ČR a na cenu divadelní kritiky za rok 2017, jako divadlo roku. To svědčí o skvělé kondici souboru a zároveň radosti z práce, která nás baví a má smysl. V příští sezóně kromě dvou zmíněných premiér chystáme Verdiho Dona Carlose v režii našeho pana ředitele Martina Glasera a v hudebním nastudování Jaroslava Kyzlinka. Za zcela mimořádný projekt považuji poslední premiéru složenou ze dvou operních titulů Poulencův Lidský hlas a Martinů Tři Fragmenty z Julietty v režii Davida Radoka a hudebním nastudování Marka Ivanoviće. Návrat do Janáčkova divadla se neobejde bez obnovení všech úspěšných inscenací z období před rekonstrukcí. Držte nám palce, tešíme se na Vás!
