More selected projects

Simona Elsnerová:
Chuť života

Majitelé restaurace Koishi Simona Elsnerová a Janko Martinkovič jsou celebritami svého druhu. V Údolní ulici provozují od roku 2006 jednu z nejlepších restaurací v Brně, známou pro čerstvé suroviny, rybí speciality a především přátelskou atmosféru. Možná vás překvapíme, ale se Simonou Elsnerovou si nebudeme povídat o úžasné kvalitě ryb, přípravě pokrmů či japonském sushimastru. Zaměříme se na jedny z neopomenutelných částí Koishi. A to atmosféru, kreativitu a náboj, které kolem sebe šíří. 

 

„Od mala jsem vnímavá na to, jak společnost kolem mě funguje. Sametová revoluce byla jako igelitový pytlík plný zajímavých věcí, který puknul. V té době jsem se hledala. Bylo mi osmnáct, porodila jsem a v hlavě měla myšlenky na posun dál. Opravdová gastronomie v té době prakticky neexistovala a já teprve tušila možnost svého osobního růstu. Bylo třeba projít ještě spoustou dalších zkušeností, které se provozování restaurace zdánlivě vůbec netýkaly,“ nastiňuje Simona svou cestu k vyšší gastronomii. Díky rozšiřování dostupného sortimentu, nápadům přicházejícím ze zahraničí i chuti nadšených podnikatelů se v porevoluční době začínají formovat myšlenky na vznik Koishi. Janko i Simona si pomalu plní svůj sen o rybí restauraci a sushi v Brně. „Když se dnes podívám zpětně na cestu, kterou jsem si prošla, tak v celém procesu hledám ten motor. To, co mě motivovalo všechny překážky zdolat a trním se k vysněnému zámku prosekávat. V Brně byl až na světlé výjimky gastronomický středověk. Chtěli jsme tu tmu rozzářit a rozsvítit. Ukázat lidem naši cestu, naučit je, jak je důležité si jídlo užívat nejen jako potravu, ale jako rituál, nástroj pro zklidnění, zastavení se a navnímání sebe sama.“ 

Oba dva si stále více uvědomují, že jejich kreativita a náboj jsou perfektním základem pro šíření „slow food“ konceptu. Nedefinují restauraci skrz jídlo. To je jen součástí celého produktu. „Můj motor jede na potřebu vést lidi k sobě samotným. V Koishi se mohou zastavit a užít si svou společnost. Důležité je pro mě, aby byla návštěva Koishi od prvního úsměvu číšníka až do posledního sousta ničím nerušenou symfonií zážitků. Aby se hosté k sobě na těch pár hodin, co tu stráví, dostali blíže. Aby skrz jídlo vychutnávali nejen vůně, chutě, barvy, ale především přítomnost a sílu okamžiku, recyklovali svoji energii na jemnější a citlivější úroveň.“ Podoba zážitkové návštěvy v restauraci se ale od počátku fungování měnila. Vývoj si uvědomuje i Simona, která s úsměvem na tváři vypráví o cestě k dnešní podobě. „Letos jsme úplně jinde než před sedmi lety, kdy jsme Koishi otvírali. V té době nebylo možné lidem vysvětlovat koncepci prezentovaného jídla nebo stolování jako celku, ke které jsme se dostali dnes. Doba na to nebyla připravená. K současnému stavu jsme dospívali nejen my, ale i naši hosté. Museli jsme si trpělivě počkat, abychom mohli nabízet zážitek tak, jak to děláme nyní.“ Dobrá nálada, nadšení a zápal pro celý obrovský projekt Koishi neopouští Simonu ani při neveselých tématech, jako jsou potíže při otevírání restaurace či překážky v cestě za vývojem. „Mám zkušenost, že i zlé jde využít pro něco dobrého. To, že jsme nemohli dva roky Koishi otevřít, nám v podstatě pomohlo. Během té doby uzrál trh i zákazníci a my najeli na tu správnou vlnu, a držíme se na ní dál. Období, které se nejdříve zdálo jako peripetie neřešitelných a nepřátelských problémů, vykrystalizovalo v otevření restaurace v ten nejlepší možný moment.“ 

Koishi_interier_4Koishi_interier_4

Filosofií majitelky je poukázat na vztah sám k sobě demonstrovaný na tom, co a jak jíme. Hodnota jídla se skrývá nejen v jeho přípravě, servírování, ale i atmosféře a prostředí. Sama se snaží dělat věci tak, aby mohla žít kvalitně a kvalitu dávat i dál. A ví, jak náročné to někdy může být. „Můj cíl je, co nejvíce lidem připravit novou zkušenost, která jim rozšíří obzor. Zprostředkovat jim tímto zážitkem cestu k objevování a poznávání. Restaurace není jen jídlo. Je to produkt jako celek fungující v dokonalé harmonii.“ Ano, Koishi je už sedm let nerozlučně spojeno s emocemi, překvapením, milým úsměvem a elektrizujícím napětím. „Rozbíjíme skořápky představ některých hostů, se kterými k nám přicházejí. Při každé další změně se obávám, nebude-li to už příliš, a nikdy nevím, kam až se to dá vystupňovat. Jestli existuje ještě něco, co může hosta mile překvapit a současně ho moc nerozhodit…“ 

A my se jen těšíme na další takovou změnu, která občerství naše smysly a vytvoří nové výzvy.